Scénáře budoucího vývoje

V srpnu 2019 se konalo setkání s klíčovými aktéry regionu Hybe s cílem diskuze nad možnými variantami scénářů budoucího vývoje inovace. Na základě diskuze a dříve identifikovaných faktorů ovlivňující rozvoj inovací v lesnictví byly identifikovány tři možné varianty budoucího směřování inovací k udržitelnému lesnictví a poskytování mimoprodukčních funkcí lesa.

1. Platby za ekosystémové služby lesa

Lze využít nástroje plateb za ekosystémové služby na dobrovolné bázi jako dlouhodobého (opakujícího se) zdroje financí pro inovativní přístupy v lesním hospodářství. Uživatelé ekosystémových služeb (obyvatelé, firmy, turisté atd.) budou dobrovolně platit (např. nákupem certifikátů) za poskytování ekosystémových služeb.

Jednou z možností jsou certifikáty na poskytované ekosystémové služby lesů spojené s koloběhem uhlíku. Emise CO2 jsou celospolečensky rezonujícím tématem. Mnohé firmy i lidé chtějí být „uhlíkově neutrální“. Zpoplatněnou ekosystémovou službou v případě inovativního a udržitelného lesního hospodářství (šetrná těžba – koně, výsadba smíšeného lesa, snížená produkce dřeva, rozšiřování lesů, výběrová těžba, štěpkování atd.) může být například ukládání uhlíků a prodávání tzv. odpustek CO2.

Alternativní obchodovatelnou funkcí může být podpora biodiverzity, platby by byly opět prováděny na roční bázi v podobě „odpustků“. Tento scénář lze rovněž využít v rámci místní ekonomiky, kdy by si tyto „odpustky“ kupovaly místní firmy, které se prezentují jako uhlíkově neutrální. Zdrojem financování těchto lesů mohou být i platby firem z jiných regionů, které se rovněž prezentují svou šetrností k životnímu prostředí.

2. Místní zdroje – místní ekonomika – místní i globální přínosy

Větší zapojení regionálních firem a aktérů do hodnotového řetězce „lesnictví – dřevěný výrobek“. Využívá se podpory lokální ekonomiky a ochoty platit za regionální, ale z hlediska životního prostředí udržitelnější, produkty. Celosvětově roste poptávka po místních výrobcích. Platí to zejména u potravin, ale proč tohoto principu nevyužít i u produktů ze dřeva. Toto dřevo z lesů obhospodařovaných udržitelným způsobem může být dražší než konvenční dřevo, ale lesy mohou v daném území poskytovat více mimoprodukčních funkcí a navíc se sníží negativní dopady přepravy. Dřevo z takového lesa je certifikováno uznávanou autoritou (regionální dřevo z udržitelného hospodářství) a kupující tak podporuje poskytování lesních ekosystémových služeb a ochranu životního prostředí ve svém regionu. 

Tento scénář se inspiroval praxí z Rakouského Eisenwurzen, kde mezi typické kupující patří místní samosprávy, designéři nebo firmy. Radnice vybavují své prostory nábytkem z regionálního dřeva, designéři pracují s místním dřevem a v regionu se pořádají soutěže pod záštitou místní umělecké školy. Všichni tak projevují své environmentální uvědomění, zastupitelé a místní samosprávy jsou příkladem pro občany a podporují rozvoj místní ekonomiky. Region láká i turisty, kteří se mohou ubytovat ve srubech z certifikovaného dřeva a pobývat v přírodě. V podstatě jde o to dát dřevu jeho „vlastní příběh“ a tím i vyšší ekonomickou přidanou hodnotu.

Zásadní je v této variantě poptávka po udržitelně vyprodukovaném regionálním dřevě a zajištění certifikujícího/zastřešujícího orgánu.

3. Státní kompenzace za šetrné hospodaření

Třetí varianta závisí především na úpravě legislativy a zavedení kompenzačních poplatků za šetrné lesní hospodaření. Nutným požadavkem je ocenění nákladů šetrných metod, postupů a lesních hospodářských technik, stejně jako hodnot mimoprodukčních funkcí lesa/ekosystémových služeb, které budou díky aplikaci těchto postupů podporovány. Platby by mohly vycházet z ušlého zisku za „nečinnost“ (sníženou těžbu) a sníženou produkci dřeva nebo naopak za jasné prokázaní pozitivního vlivu (v měřitelných jednotkách) na produkci ekosystémových služeb. Kompenzace by však měly být podmíněny konkrétními postupy/aktivitami vedoucími k přírodě příznivému lesnímu hospodářství a nikoliv vypláceny plošně.

Tato varianta by podpořila ochranu přírody a podporu biodiversity v lesních ekosystémech, ekonomickými pobídkami by motivovala vlastníky lesů k šetrnějším způsobům hospodaření tak, aby se nesnižoval jejich zisk. Významnou roli by zde sehráli i výzkumné instituce, jejichž cílem by bylo ocenit ekosystémové služby a ušlé zisky a nastavit kompenzační mechanismus.